Chovatelská základna krátkosrstých kolií v ČR se utěšeně rozrůstá, nejen díky zvyšujícímu se počtu zde odchovaných vrhů, ale i díky dostatku importů. V dnešní době již není velký problém sestavit nepříbuzný chovný pár ze zvířat žijících na území ČR.

V Evropě se nyní objevují čím dál častěji importy z USA, kde je třeba dávat pozor také na srdeční vady a občasnou hluchotu.

Podíváme-li se na rozšíření, zjistíme, že krátkosrstky žijí ve většině zemí Evropy, v Rusku, Austrálii, objevují se první jedinci v Izraeli, Řecku i dalších zemích. Ačkoliv je domovinou KK Velká Británie, největší počet jich žije v USA. Tam je však KK chována pouze jako varieta dlouhosrstých kolií a od evropských KK se již na první pohled značně liší.

Zde je třeba zabrousit do problematiky křížení dlouhosrstých a krátkosrstých kolií. Dříve to bylo nutné pro zachování plemene, které například při obou světových válkách bylo na pokraji vyhynutí, nemluvě o tom, že to bylo i ekonomicky výhodnější. Přesto mají pravdu i odpůrci tohoto způsobu chovu - křížení má výrazný vliv na stavbu těla, tvar hlavy, výraz a také kvalitu srsti, která se stává méně hustou a tím i méně odolnou proti vodě a chladu, přitom kvalita srsti je jedním z hlavních rysů krátkosrsté kolie. Dalším důvodem byl i vliv na povahu plemene. Od 1. 1. 1994 je křížení dlouhosrstých a krátkosrstých kolií již nepřípustné. Přesto se, zdůvodu výše uvedené historie křížení, občas ve vrzích vyskytnou dlouhosrstá štěňata. Tito jedinci nejsou dále používáni do chovu.

Zdejší kolie však nejsou dosud zcela jednotné v typu. Objevují se jedinci různých výšek a mohutnosti, stavby těla a temperamentu, tvaru hlavy a výrazu.

Rozdílný je také druh srsti – od téměř hladkosrstých, po psy s delší a otevřenější srstí (většinou u blízkých potomků dlouhosrstých rodičů a amerických linií).

V některých liniích je občasným problémem chudozubost, většinou se jedná o chybějící jeden či dva zuby (většinou P1 a P2, občas M3). U některých typů hlav se občas vyskytuje užší spodní čelist, někdy se projevující až zasahováním spodních špičáků do horního patra.

Nejčastějším problémem v současném chovu je správné klopení ucha. Ve štěněčím věku je občas třeba hlídat ouška, která se vlivem genetiky v kombinaci s přezubováním a krmením někdy staví příliš rychle, jindy zase příliš pomalu.

Celoživotně řešenou problematikou je barva srsti zvířat. V období línání, u fen po štěňatech a například také vlivem sluníčka se občas potýkáme s prokvétáním či reznutím trikolorních a občas i blue-merle zvířat. Kvalitu barvy dostávají štěňátka z větší části do vínku již od rodičů, dovede ji ale negativně ovlivnit celá řada faktorů, od výše uvedených až po nemoci, oslabení po úrazech a nesprávnou výživu.

Upraveno dle Portrétu plemene z PPČ 7/2008, autorky L.Fránková, P. Kůsová, D. Ungerová