Z historie plemene
Raný původ kolií není přesně znám. Ovčáčtí psi jsou staří jako chov ovcí sám a tento název pod sebe zahrnuje psy různých velikostí a typů. Když Římané obsadili Británii, přivezli s sebou ovce a hlídací psy. Tito se křížili s místními ovčáckými psy a položili tak základ prakticky všem anglickým ovčáckým plemenům, nejen krátkosrsté kolii. Za římské nadvlády byl chov ovcí a zpracování vlny základem britské ekonomie. Nejdůležitějším měřítkem výběru psa byla jeho pracovní upotřebitelnost a přizpůsobivost daným podmínkám. Méně podstatný byl jeho rodokmen či plemenná příslušnost. A tak se mezi sebou křížili různí psi hlavně za účelem získání co nejschopnějšího pomocníka. Díky tomu vzniklo hned několik typů ovčáckých psů.
I přes nedostatečné záznamy není pochybností, že krátkosrstá kolie (KK) pochází z těchto původních ovčáckých psů.
Kromě obyčejných lidí oslovila krátkosrstá kolie i královnu Victorii. Prvním a také nejznámějším psem v královské rodině byl Sharp, který doprovázel Její výsost dlouhých patnáct let. Socha tohoto věrného společníka je umístěna v parku paláce Windsor.

Upraveno dle Portrétu plemene z PPČ 7/2008, autorky L.Fránková, P. Kůsová, D. Ungerová

Historie plemene - podrobnější pohled do minulosti
V 17. století se k pasení ovcí používalo prakticky jen obrovských psů, jejichž úkolem bylo zabránit nebezpečí, které hrozilo stádu od velkých šelem. Bývali uvázáni poblíže stanoviště ovčáka na řetězu a vypouštěni pouze v případě nebezpečí. O stádo se jinak staral ovčák sám.

V druhé polovině 17. století s ukončením třicetileté války dochází v mírových podmínkách k rychlým změnám. Velkých šelem ubylo, dobytka přibývalo a stáda se zvětšovala. Člověk už nestačil na stáda sám. Začali se tedy uplatňovat jiní psi (menší pohyblivější snadno ovladatelní). Velkých ovčáckých psů se používalo stále méně a menší se stali vyhledávanými. Např. v Tibetu se vytvořily dvě formy ovčáckých psů: Velká - DOKHYI (uvázaní) a malá - APSO (dlouhosrstí). Představitelé obou skupin se od sebe lišili. Avšak plemena v jednotlivých skupinách se příliš neodlišovala. Vytvářela souvislé řady - od východu z Asie až na západ do Evropy. Historicky tím byly vytvořeny dvě vývojové linie psů užívaných při paseni stád: první linie má předka TIBETSKOU DOGU druhá linie má předka TIBETSKÉHO TERIÉRA.

Chov ovcí na britských ostrovech patří mezi největší odvětví tamního zemědělství. Proto tam vzniklo poměrně velké množství plemen užívaných při pasení stád (kolie, sheltie, bobtail, bearded kolie, welškorgi, cumberlandský ovčák, border kolie, velšská kolie). Některá z těchto plemen nesou jméno kolie, ale přesto nejsou příbuzná.

Název kolie vznikl zřejmě od používání těchto plemen k pasení ovcí plemene coalley (pro něž byla typická černá hlava). Pes pasoucí tyto ovce proto nazývali coalley dogs, později coaelly, pak colly a nyní KOLIE. Stejné pojmenování se tedy dostalo různým psům proto, že konali stejnou práci.

Poznali jsme dvě linie ovčáckých psů. Do první můžeme zařadit border kolii a snad i velšskou kolii. Do druhé linie bobtaila, cumberlandského ovčáka a bearded kolii. Avšak kolie, šeltie a welškorgi nemůžeme zařadit do žádné z těchto dvou linií. Tvoří tedy samostatnou třetí linii ovčáckých psů.

Kolie je známa ve dvou podobách a to krátkosrstá a dlouhosrstá. Krátkosrstou kólii povolila FCI křížit s collií dlouhosrstou, aby nedošlo k jejímu zániku. U krátkosrsté kolie můžeme mnohem lépe posoudit stavbu těla, ta svědčí o příbuznosti s belgickými, francouzskými, holandskými a německými ovčáky. Pro tyto ovčáky je typická zašpičatělá čenichová partie, vztyčné uši a různé osrstění. Blízký příbuzný je tedy i welškorgi (a vallhund), u kterých zkrácené končetiny mohou být výsledkem mutací, můžeme je pokládat za původní evropské formy. Vallhund (podobný welškorgimu) bývá někdy řazen mezi špice.

Je tedy možné, že tito ovčáci jsou příbuzní špicovitých psů, odvozovaných od psa bažinného K.L.Rütymeyra z neolitu (mladší doba kamenná).

Kolie je tedy původní evropské plemeno, je příbuzná s alžírským ovčákem, není však příbuzná s jinými britskými plemeny s výjimkou šeltie. Odlišnost kolie od jiných evropských ovčáků způsobuje především dlouhá srst (překlopené špičky uší jsou geneticky vysvětlitelné). Dlouhá srst je výsledkem britského chovatelského umění. Jisté je že předkové dnešní kolie byli běžnými domácími psy obyvatel Skotské vrchoviny. Sloužili též jako psi hlídací. Toto plemeno se formovalo v obtížných podmínkách a pro vynikající vlastnosti ovčáckého psa bylo rozšířeno i do Anglie.

V historii chovu kolie došlo několikrát o snahu toto plemeno zlepšit. Dříve kolie nebyla příliš obrazem krásy a elegance. Proto se hovoří o křížení s barzojem (pro zlehčení stavby těla protáhlejší linii nosu a pro rychlost) a skotským setrem (gordonsetrem). K prošlechtění došlo pravděpodobně v druhé polovině 17. století. Existuje i opačné tvrzení že kolie bylo užito k zušlechtění skotského setra.

Barzoj poznamenal výsledný vzhled kolie mnohem více než skotský setr. Počátkem tohoto století psali někteří autoři o dvou typech kolií: chrtím (WINDHUNDTYPUS) a setřím (SETTERTYPUS), které se odlišovaly. Na výsledném vzhledu kolie se též podílí drsné skotské podnebí. Dlouhá srst dokonale chrání před chladem a vlhkem. Krátkosrstá kolie by tedy mohla být původnější. Kolii pravděpodobně přivedli Keltové, kteří byly význačnými chovateli dobytka a zřejmě také psů.

Všichni psi plemena kolie mají v přímé krevní linii jediného zakládajícího plemeníka - slavného anglického "TREFOILA" zapsaného do plemenné knihy v roce 1873 (podle časopisu PES - přítel člověka r. 1983).

Dnešní kolie se vyznačuje krásou elegancí a inteligencí. Je to učenlivý pes, který je v mnoha zemích zařazen mezi psy služební. U nás se kolie řadí mezi psy pracovní a spolu se psy společenskými jsou sdruženy v Českém svazu chovatelů.

V nedávné minulosti se i u nás uplatňovala ve služebním výcviku, nyní se na kolie v tomto směru tak trochu zapomnělo. Kolie totiž musí mít jiné vedení než např. německý ovčák, někteří lidé tvrdí, že kolie je nevycvičitelná a tupá, není to pravda je velmi chytrá a žádá si inteligentní přístup a jemné zacházení.

Kolie má tedy dnes uplatnění spíše jako společenský pes, i když se stále řadí mezi psy ovčácké. Málokterá kolie vykonává své původní poslání - pasení ovcí.

Přesto však má kolie v sobě vlohy pro pasení stád, i když už třeba celé generace nebyly k pasení používány. Má snahu, přestože jí to nikdo neučil, udržovat stádo pohromadě. Protože nemá možnost tuto vlohu uplatnit při pasení, snaží se alespoň udržovat jiná zvířata v hejnu např. slepice. Jdeme-li s collií na procházku a rozdělíme se snaží se opět, abychom byli pohromadě. Pobíhá od jednoho k druhému, jak by to dělala, kdyby se jí rozutekly ovce.

Jako mnohá jiná plemena přišla i ona do módy, která postupně zanikla. K popularitě kolie přispěl americký film "LASSIE SE VRACÍ", ve kterém byla ukázána krása a hlavně inteligence tohoto plemene.

Zdroj: www.collie.cz