autorem je Erika Pavlíková

Sportovní výcvik je rozdělen do tří základních částí:
1. stopa - pachové práce
2. poslušnost
3. obrana

Stopa - pachové práce
Cílem nácviku stop je sledování pachového úseku psem a to pozorně a se zájmem, přesně, bez vychylování a s nízkým nosem. Délka, tvar a typ stopy nebo počet předmětů, tzn. stupeň obtížnosti se liší dle jednotlivých zkoušek a řádů. Terén stopy vždy určuje rozhodčí výkonu.
S nácvikem můžete začít již od malého štěňátka, ale i zde platí staré a osvědčené "i starého psa novým kouskům naučíš". Ideálním začátkem v obou případech je tzv. pachový čtverec - jedná se o metodiku, kdy v travnatém porostu, ideálně 5 až 10 cm vysokém, pečlivě vyšlapeme cca 1 metr široký čtverec nebo kolo (na tvaru až tak nezáleží) - poté v něm rozsypeme rovnoměrně pamlsky, ideálně malé kousky salámu nebo masa. Psa přivedeme ke čtverci a pouze slovně podporujeme ve hledání, už od počátku používáme nejlépe povel stopa nebo hledej (dle zkušebních řádů) - pes by se měl sám a nenásilnou formou naučit hledat pouze tam, kde jsou pamlsky, to znamená spojit si narušený (pošlapaný) terén se "stopou". Pokud všechny pamlsky pes vysbírá, můžeme mu ještě postupně dosypávat z ruky v momentě, kdy je k nám pejsek zády a tak prodlužovat výdrž. Časem lze pokračovat z pachového čtverce rovným úsekem 30 - 50 kroků dlouhým, stopa by měla být alespoň 20 minut stará a doba nácviku nejlépe navečer nebo po ránu, nikdy ne na přeschlém terénu, který nedrží pach. Na konci takové krátké stopy můžeme vyšlapat opět malý čtverec s pamlsky nebo zakončit položeným předmětem, který pes označuje. Existuje několik způsobů označování předmětů, ovšem pes svou polohu po označení až do zvednutí předmětu psovodem nesmí změnit, nejčastěji se proto využívá metoda zalehávání.
Ne nadarmo se stopě říká "královna disciplín" - pachové práce jsou náročné nejen na znalosti a zkušenosti psovoda, ale záleží zde i na přístupu, na povaze psa a co je vůbec nejdůležitější je tzv. vychozenost psa, kdy nejde o měsíce, ale o roky a desítky odejitých stop v tréninku.

Poslušnost
Poslušnost je vůbec nejdůležitější disciplínou sportovního výcviku - obnáší zvládnutí cviků jako je pozorná a těsná chůze na vodítku i bez vodítka, přivolání ke mně/k noze, polohy u nohy a na dálku, štěkání na povel, plazení, aport volný/skokem/šplhem, skok/šplh přes překážku, vysílání vpřed s odložením, odložení krátkodobé za pochodu/v poloze s přivoláním/dlouhodobé, atd... Ze správného tréninku poslušnosti potom těžíme ve všech ostatních disciplínách nebo i v jiných psích sportech.

Obrana
Ve sportovním výcviku je trénink obrany založen výhradně na kořistnickém pudu psa. Úplný začátek nácviku probíhá formou přetahování se o hadr či kůži, kdy psa necháváme vždy vyhrát a to pokud možno pouze v plném zákusu. Tak v něm pěstujeme zároveň i přirozenou odvahu a bojovnost.
Cílem tréninku u této disciplíny je naučit psa průzkumu terénu v podobě zástěn, dále následuje: vyštěkání pomocníka (figuranta), prohlídka figuranta a jeho výslech, zásah psa při přepadení psovoda při výslechu, zadržení figuranta na dálku při útěku, ovladatelnost psa (pouštění), útok na psa s údery po zákusu, protiútok figuranta - ověření odolnosti psa, atd.